Tramvaje

V roce 1891 byla zahájena jednání o stavbě tzv. malodráhy. Dne 22. prosince téhož roku obdrželo město povolení z ministerstva ve Vídni a založilo společnost TEKG (Teplická elektrárenská a malodrážní společnost). Během čtyř let vznikla první tramvajová trať vedená severo-jižním směrem – spojovala Hlavní nádraží s Novosedlicemi a horní částí Dubí (kde byla vůbec poprvé v Čechách tramvajová trať ukončena smyčkou), na jihu pak končila na Školním náměstí (dnes Benešovo náměstí).

Úsek mezi Školním náměstím a Hlavním nádražím byl zprovozněn 25. července 1895, ještě před oficiálním zahájením provozu. Do vozovny (nacházela se na místě dnešní autobusové vozovny) se v té době jezdilo pouze manipulačně. Nedaleko odtud se tramvajová trať křížila se železnicí úrovňově – dnešní podjezd vznikl až později.

Další úseky byly uváděny do provozu postupně a celá trať byla zprovozněna 14. října 1895. Jednalo se o jednokolejnou trať s dvanácti výhybnami a úzkým rozchodem 1000 mm. Dopravce nasadil vozy vyrobené ve Štýrském Hradci, elektrickou výzbroj dodala firma AEG. Každý vůz měl kapacitu 24 sedících a 12 stojících cestujících.

Další nové tratě přibyly až v roce 1913. První vedla do Řetenic, druhá – původně provozovaná již v letech 1900–1908 – vedla do Šanova a byla následně prodloužena. Vedla současnou trasou dnešní trolejbusové linky a dále Jankovcovou ulicí zpět na hlavní trať. I tyto úseky byly jednokolejné s výhybnami.

První světová válka přinesla omezení – v březnu 1917 byl zrušen provoz k nádraží Zámecká zahrada. Společnost o to žádala již v září 1916, ale městská rada souhlas udělila až o rok později.

V první polovině 20. let se – jako v mnoha jiných městech tehdejšího Československa – začalo uvažovat o zdvoukolejnění tramvajových úseků. V Teplicích však k tomu nikdy nedošlo, a protože nebylo možné zkrátit intervaly, bylo rozhodnuto o zavedení posilové autobusové linky, která vyjela poprvé v roce 1932.

Během 30. let přibyly další autobusové linky, které často kopírovaly tramvajové trasy. To vedlo k postupnému rušení některých tramvajových úseků – typickým příkladem byla opět trať do Šanova, kde se tramvaje několikrát nahradily polookružní autobusovou linkou.

Během 2. světové války, kvůli nedostatku pohonných hmot, zažila tramvajová doprava znovu vzestup. Obnoven byl například provoz k Novým lázním. Od 17. dubna 1939 začalo číslování jednotlivých linek.

Po válce, v roce 1945, vznikla nová koncepce městské dopravy: počítalo se s jednou páteřní tramvajovou tratí ve směru sever–jih, doplněnou dvěma trolejbusovými okruhy a dalšími spojnicemi. Trať do Šanova byla tehdy zrušena definitivně, úsek mezi Benešovým náměstím a Městskými sály byl zdvoukolejněn.

V roce 1956 však město celý plán přepracovalo – tramvaje byly zcela vypuštěny a nahrazeny trolejbusy. Téhož roku zanikla městská tramvajová trať, v provozu zůstala pouze meziměstská linka do Dubí. Na ni navazovaly trolejbusy u Trnovan, poblíž Městských sálů. I přesto, že staré rakousko-uherské tramvaje byly mezitím nahrazeny moderními československými vozy typu 6MT z České Lípy, provoz na posledním tramvajovém úseku do Dubí byl definitivně ukončen 31. ledna 1959 (některé zdroje uvádějí 28. února).

Zbylé tramvaje byly následně odprodány do Ústí nad Labem, Mostu a Mariánských Lázní.

12►